Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aloe

9. 6. 2019

Jednoděložná, vytrvalá, stálezelená, sukulentní bylina s přízemní růžicí dlouhých dužnatých a na okraji řídce ostnitých listů. Květy jsou žluté a červeně naběhlé, válcovitého tvaru, uspořádané ve štíhlém a poměrně vysokém hroznovitém květenství. Květy jsou opylovány ptáky konzumujícími nektar. Plodem je tobolka s mnoha semeny. Původ tohoto druhu není s jistotou znám. Podle výsledků fylogenetických studií pochází nejpravděpodobněji z Arabského poloostrova. V současné době je aloe pravá pěstována nebo roste zplanělá v klimaticky příhodných oblastech téměř celého světa.

aloe-vera-leaves-500x500-500x500.jpgAloe pravá je využívána již po tisíce let jako léčivá rostlina a její používání se rozšířilo po celém světě. Nejstarší důkazy o jejím využití pocházejí z raného Egypta z doby před 6000 lety. V poslední době její mnohostranné účinky objevuje i západní medicína a potvrzují je četné vědecké studie. Rostlina je používána v tradiční indické, čínské i arabské medicíně. Aloe poskytuje dva základní produkty s odlišným působením a využitím, známé jako gel a latex. Gel z aloe se aplikuje zejména zevně na spáleniny, drobnější poranění a odřeniny. Jeho komplexní hojivý účinek je připisován obsaženým polysacharidům, zejména acemananům. Tyto látky snadno degradují, proto je pro účinnost výsledného produktu velmi zásadní způsob zpracování. Pro domácí použití je nejlepší čerstvý gel z listů. Latex je obsažen ve vodivých pletivech v podpokožkové části listu. Při podání vnitřně působí mj. jako razantní projímadlo. Hlavní účinnou látkou je glykosid barbaloin, náležející mezi deriváty anthrachinonu. Při průmyslovém zpracování jsou z gelu jsou zbytky této látky odstraňovány, neboť je podezřelá z rakovinotvorného působení. Čistý gel je zcela netoxický. Aloe pravá je v subtropech a sušších oblastech tropů komerčně pěstována na plantážích. Hlavními exportéry jsou Mexiko, Venezuela a Dominikánská republika. Gel a produkty z něj jsou součástí nepřeberného množství potravinových a lékařských doplňků i kosmetických přípravků. Je oblíbenou bylinou v domácím lékařství a v léčitelství. Pěstuje se také jako pokojová rostlina. Je velmi světlomilná a vyžaduje dobře propustnou půdu, jinak není na pěstování nijak náročná.

V době, kdy bylo k dispozici jen málo klinických studií o působení aloe a tyto studie přinášely rozporuplné výsledky, byl léčivý účinek často zpochybňován, a to navzdory značné popularitě využívání aloe v domácím léčení a nehledě na tisíciletou historii jejího používání. Od 90. let 20. století se však množí odborné studie, publikované v odborných medicínských časopisech a odkrývající mnohostranné účinky této rostliny. V roce 2006 byla zveřejněna studie přinášející komplexní zhodnocení známého působení a využití aloe v medicíně. Závěrem této studie je, že efektivita a bezpečnost vnitřního a vnějšího užívání aloe je vzhledem k farmakologické komplexnosti tohoto léčiva a nesrovnalostem v literatuře až doposud nedostatečně prozkoumána.

Rozporuplné výsledky studií z druhé půlky 20. století lze z určité části přičíst na vrub chybám v provedení, jako je např. omyl v identifikaci rostlin, špatný rostlinný materiál (příliš mladé nebo naopak přestárlé či nečerstvé listy) nebo studie s přídavkem jiné biologicky aktivní substance potenciálně ovlivňující výsledek, jako jsou např. antibiotika. Například v roce 1949 byl testován účinek většího souboru vzorků různých rostlin proti bakterii Mycobacterium tuberculosis, původci tuberkulózy, a aloe pravá (Aloe vera) se ukázala jako ze všech studovaných rostlin nejúčinnější. V roce 1963 byla provedena další studie, v níž byl druh Aloe barbadensis (synonymum Aloe vera) shledán neúčinným, zatímco druhy Aloe chinensis (též synonymum Aloe vera) a Aloe succotrina (příbuzný druh) se projevily jako nejúčinnější.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář